Japonský šmrnc

„Rekonstruovat čerstvě postavený byt? Cože? Proč jako?“ Na tuhle otázku si mladý podnikatel ve stavebnictví Antonín už dávno zvyknul. A přesně ví, jak na ni odpovědět.

Věčné dilema kupujícího

Antonín: „Už dlouho jsem se odhodlával ke koupi bytu v Praze. Jenže většina těch, co jsem viděl, měla buď nešikovnou lokalitu, nebo naprosto příšerné dispozice. Nakonec jsem dal přednost lokalitě a smířil se s tím, že si byt budu muset předělat. A tady se do toho vložili Silvie s Václavem.“

Vzdušné především

A: „Na to, že tu žiju sám, jsem si dopřál vcelku velkorysý prostor, je pro mě zásadní necítit se stísněně. Chtěl jsem, aby vyznění interiéru bylo jednoduché, nepoutalo na sebe pozornost. A když si pak někam položím modýlky nebo třeba svoji oblíbenou knihu, automaticky se z toho místa stává středobod celé místnosti.“

Detail není detail

A: „Jako člověk, který rád věci dává do pohybu, ale nemá tolik trpělivosti s detaily, jsem k sobě hledal někoho přesně opačného. Architekty, kteří ani na větším projektu nezanedbají jediný vypínač, jedinou spáru.

Největší radost mám asi z pracovny. Chtěl jsem prostor pro knihy, volně stojící stůl a hodně světla. A když sedím u svého nového stolu, i při čtení mailů si připadám jako kapitán na můstku zaoceánské lodi.“

Byt vycházejícího slunce

A: „Kamarádi mi říkají, že je tu cítit určitá inspirace Japonskem. Je to tak – i když nejsem žádný japanolog, hodně mi vyhovují architektonické principy jako pravidelnost, barevná střídmost, důraz na přírodní materiály nebo práce se světlem.“

Lehkost na každém kroku

Václav: „Tuctovou dispozici od developera jsme proto při rekonstrukci hodně otevřeli, hlavní schodiště už najednou není tmavá šachta, díky subtilním skleněným stupňům získalo lehkost.“

A: „Jeho přesná a pravidelná konstrukce na mě působí uklidňujícím, skoro až zenovým dojmem. Občas se po něm párkrát projdu nahoru dolů, jen tak, pro radost, a užívám si každý krok.“

A pak přijde tma

Silvie: „Hodně věřím tomu, že prostor kolem vás promlouvá do způsobu, jakým žijete. Takže zatímco celý byt je čistý, bílý, prosvětlený, v ložnicích se vše obrací.“

Čas přestat sledovat čas

A: „Tady vládne černá a šedá, ticho, měkkost a uvolňující přítmí. Jako sportovec chápu důležitost spánku a regenerace celkově a ložnice je pro mě posvátná.“

Mít kam růst

A: „Propojení s vnějším světem pro mě bylo vždycky hrozně důležité a nová dispozice skýtá nádherné výhledy a přístup na obě terasy. Časem z nich možná bude zimní zahrada nebo třeba fitko. Už teď ale cítím, že mají potenciál.“

Oáza klidu

A: „Když stojím večer na terase a dívám se dovnitř, mám pocit, jako bych se díval do nějaké oázy klidu, pocit, že ze mě všechny problémy spadnou, jakmile překročím práh.“

Co bude dál?

A: „Často mám pocit, že jsem v životě ještě dost na začátku. Možná budu mít rodinu a možná ne, možná budu za deset let žít úplně jinak než dnes. Ale u sebe doma mám pokaždé pocit, že lepší začátek jsem si nemohl přát.“